.jpg)
Možná, že máme každý svůj vesmír. Hluboký, nekonečný, nepopsatelný. Zranitelný. Schovaný uvnitř nás. A každý z nich putuje jedním společným prostorem planety, který nám byl dán.
Jako lodičky. Míjíme se na řece života, potkáváme, střetáváme, opouštíme. Můžeme se navzájem i potopit. A řeka života má také svůj vlastní rytmus, barvu a spád. Někdy je vody v řece málo, jindy více, někdy se z ní stane živel ničící a ubližující. Někdy je průzračně čistá a jindy zakalená, zanesená špínou. Barví se našimi myšlenkami, skutky, i tím, co jsme neudělali. A život se rozpadá na okamžiky a okamžiky se mění na minulost. I život je jen okamžik – pocit závrati, který dostáváme darem...
